Na sobotu 4.listopadu 2023 jsme naplánovali pěší výlet z Valteřic do kultovního hostince „U Mánků“ ve Víchové nad Jizerou, vlastně již Víchovské Lhotě.
Úvodem bych vysvětlil proč vlastně k „Mánkom“. Nápad vznikl na posledním výletě Jablo-Val, kde jsme se v hostinci „U Mikšů“ (též jedna z kultovních 100-letých hospod v zapadlých Krkonoších) bavili o dalších zajímavých původních hospodách a dostali jsme se diskusí až k hospodě „U Mánků“ o které všichni slyšeli, ale skoro nikdo v ní ještě nikdy nebyl. A co je to vlastně zač ten hostinec „U Mánků“? Je to již jistě hodně přes 100 let provozovaný hostinec jednou rodinou ve Víchovské Lhotě, kousek pod hasičskou zbrojnicí. Hostinec to byl kdysi vyhlášený, v patře byl dokonce taneční sál. Co je zajímavé, tak že vybavení a provozování hostince se za posledních, možná 70 let vůbec nezměnilo a když do něho vstoupíte, tak jako by se zastavil čas. Dodnes se zde schází jednou týdně karbaníci z Víchové na mariáš. Hostinec provozuje stále vitální a čilá paní Mánková, které je již přes 94 let.
Zpět k samotnému výletu. Sešli jsme se sobotní dopoledne v 10 hod. u hasičárny ve Valteřicích ve složení Roman a Martina Charouzovi, Jana Učená, Eva a Dušan Matěáskovi. Zatím málo početná výprava vyrazila směr Horní Branná zámek na 18 km dlouhý výlet. Bylo „čerstvo“, ale slunečné počasí. Od zámku jsme pokračovali hraběcí cestou přes Martinický les do Javorku u Jilemnice. Před Javorkem v lese u potoka nám Roman Charouz ukázal turistovi skrytý historický smírčí kříž. Z Javorku jsme šli dále směr Jilem a dále přes město na náměstí do restaurace Lavina, kde jsme měli objednán oběd. Právě včas sem na oběd přijeli ze školení dýchacích přístrojů v Jablonci n.Nisou členové naší zásahové jednotky Petr Jón a Roman Učený, tak jak jsme měli domluvené. Po náročném tréningu jim dobrý oběd náramně přišel vhod. Společně jsme se najedli a pokračovali směr nemocnice – zadní Kozinec – a dále kolem kdysi bývalé městské šibenice na hřeben Kozince, k tak zvaným „Havírnám“.
V této části Kozince se kdysi nacházely 3-patrové staré měděné doly. Na místě s již málo rozeznatelnými haldami hlušiny a vstupy do dolů jsme povyprávěli krátce o historii a zážitcích z mládí z průzkumů těchto dolů. Po krátké mezizastávce se naše cesta ubírala dolů z kopce směrem k víchovskému hřbitovu.
Avšak cestou v lese začal najednou docent (Petr J.) nacházet houby. A tak jsme si zpestřili sestup hledáním hub, až z toho byla plná taška.
Při příchodu do Víchové nad Jizerou na nás čekal již Fanda Jón, který se k nám přidal a pokračoval s námi dále do Víchovské Lhoty do cíle naší trasy – k „Mánkom“. Do hostince jsme dorazili těsně před 15:30, jak naplánováno. V místnosti na nás čekala již paní Mánková, a opravdu jako kdybychom tam přišli v 50. letech min. století. Dobový interiér, tikající kukačky rozrážely hrobové ticho, útulno, pivo jako křen, porcelánové tácky, na které se inkoustovou tužkou píší čárky za každé pivo. Venku přes průchod do dvora ješte starý suchý záchod se stěnou natřenou asfaltem pro fajnšmekry. Pro milovníky starých Krkonoš to má punc určitého génia loci. Není to ale pro každého. Samozřejmě, že z důvodu kontrol a legislativy má i paní Mánková již moderní splachovací toalety pro dámy a pány 😲)).
Do hostince za námi ještě následně přišel kamarád Romana Ch. s manželkou. V zajímavém prostředí se rozproudila příjemná zábava se spoustou vtípků a paní Mánková jen točila a nosila jedno pivo za druhým. V družném kolektivu jsme poseděli až do 9 hodiny večerní.
Domů do Valteřic nás pak odvezly dvěma auty Jana Jónová a Šárka Matěásková.
Opět velice příjemný výlet s prima partou.
